Záměrem Božího srdce bylo vždy ukázat těm, které stvořil, svou dobrotu a žehnat jim. Od naprostého počátku vidíme, že si Bůh vyhledával přátele, skrze které by mohl žehnat národům. Nalezl Abrahama a chtěl z něho vybudovat národ, který by byl ostatním příkladem. Z Abrahama a jeho potomků vyrostl v Egyptě úspěšný národ, později známý jako Izrael. Ačkoli Egypt byl jeden z nejbohatších národů své doby, nebyl úspěšný, protože nechodil po Božích cestách. Víme, že nic, co není postaveno na Božích principech, dlouho nevydrží. Po 400 letech útlaku a otroctví v Egyptě byli Abrahamovi potomci – izraelský národ – vyvedeni skrze proroka Mojžíše. Bůh se s ním setkal tváří v tvář na své hoře a zjevil mu své způsoby – dal mu návod, který obsahoval i to, jak by měly být národy řízeny prezidentem či premiérem.
Nacházíme se v Božím čase Pánova Kairosu.
Jako národní rodina sloužících vedoucích odhodlaně připravujeme Česko k tomu, aby se stalo národem, který bude hoden nazvat se dědictvím našeho Pána Ježíše Krista, a také SPOLEČNĚ vstupujeme do Božího zaslíbení toho, že „je nový den“.
Bůh po staletí posílal proroky ve snaze přivést národy zpět k následování jeho způsobů, ale ony ho odmítaly, a tak s nimi nakonec rozvázal svou smlouvu (Zachariáš 11,10).
Když se Bůh dívá na národ, vidí ho jako právnickou osobu. V Exodu 19, 6 a 1. Petrově 2, 9 mluví o Izraeli a poté o těch, kdo následují Ježíše, jako o svatém národu. Tělo Kristovo, což je také „právnická osoba“, odráží podobný koncept. V celém Písmu Bůh k národům mluví skrze proroky. Jeremiáš, Ezechiel, Izajáš, Nehemjáš atd. prorokují k celým národům.
Poté, co Bůh zrušil svou smlouvu s národy, mluvil o Pastýři, který přijde, aby s nimi obnovil smlouvu, a který bude zrazen za 30 stříbrných. Tento Pastýř, náš Pán Ježíš Kristus, přišel a kázal evangelium Království, ne spasení. Když Ježíš v Jeruzalémě oznámil: „Já jsem ten dobrý pastýř.“, všem Židům té doby okamžitě přišel na mysl Zacharjáš 11. Ježíš byl také později zrazen za 30 stříbrných, přesně tak, jak bylo prorokováno. Zemřel, byl vzkříšen, a před tím, než vstoupil na nebe, řekl učedníkům: „Jděte a přiveďte mi národy zpět. Já jsem během poslední večeře ustanovil novou smlouvu a národy mi patří tak, jak řekl David v Žalmu 2 – jsou mým dědictvím od Otce. Přichází den, kdy budu soudit národy, některé pošlu na svou pravici a jiné na levici, některé jako ovce, jiné jako kozy“ (Matouš 25, 31–34).
Jak se dějiny ubíraly dál, učedníci se v souladu s Velkým posláním rozptýlili mezi národy. Tomáš se vydal do Indie, Marek do Egypta, Ondřej do Ruska, Petr do Říma, Jan do Efezu a podobně.
Poté viděl Jan v knize Zjevení, že listy na stromech budou přinášet uzdravení nejen jednotlivcům, ale také národům (Zjevení 22,2). Jako spoludědicové Kristovi s ním budeme vládnout a kralovat – ne nad jednotlivci, ale nad národy. (2. Timoteovi 2,12, Zjevení 20, 4–6).
Vize a mise Nového dne staví na těchto biblických základech a hledá proměnu českého národa na národní úrovni, ne na rovině místní či regionální.
