Náš příběh – z biblického hlediska

Co je třeba k tomu, aby byl uzdraven národ? Jak dojde k proměně celé země? Bůh v Písmu říká, že bez ohledu na to, co se v národě děje, on si pro sebe vždy ponechá několik lidí, kteří mu zůstanou věrni. Ať jsou okolnosti dané země jakkoli pohnuté, neexistuje nic, co by Bůh nemohl vykoupit, uzdravit a osvobodit, když těchto několik jedinců povstane a začne k němu volat.

V Joelovi 2 nesla izraelská zem důsledky soudu. Zatroubili na polnici a vzburcovali národ. Ve 2. Paralipomenon 7,14 Bůh nazývá svůj lid: „Můj lid – ti, kteří jsou povoláni mým jménem.“ V celém Písmu a historii vidíme, že Bůh si vždy zachová svůj oddělený lid. Tato skupina oddělených je dotčena tím, co se dotýká Božího srdce, a funguje jako panty na dveřích, skrze které může Bůh měnit běh historie. V Bibli byli takoví lidé nazýváni Levité, Nazarejci, zůstatek, proroci, apoštolové, učedníci, ti, kteří milují Boha, následovníci Kristovi, následovníci cesty, ti, kteří stojí v průrvě, první ovoce atd. Jako například za dnů Eliáše, kdy si Bůh zachoval sedm tisíc těch, kteří nebyli nakaženi špatností a zlem. Znamená to, že v každé generaci a v každém národě je to stále tak, jako tomu bylo za dnů Eliáše.

Deuteronomium 32, 30 nám také ukazuje mocný duchovní princip pro období bitvy či problémů, který spočívá v tom, že když se shromáždíme, v duchu se vytvoří ohromná jednota a synergie. Jeden člověk zažene tisíc, ale dva už zvítězí nad deseti tisíci! Ježíš obrátil svět vzhůru nohama s dvanácti učedníky. Je tedy jisté, že my, jako ti, kdo jsou povoláni jeho jménem, můžeme volat k Pánu pro uzdravení a proměnu naší země. Když se ti, kteří zůstali Bohu věrni, ti, kteří jsou jím povoláni, shromáždí, staneme se „panty na velkých dveřích“. Na otočení takových vrat pak stačí jen několik lidí, kteří tím ale mohou změnit historii celé země.

Když zatroubíme na polnici a svoláme shromáždění, přijde někdo? Kdo dorazí? Zdá se, že všichni jsou zaneprázdněni svými životy, péčí o rodiny atd. Bůh v Žalmu 110, 3, ale říká, že lidé ochotně přijdou v den Boží moci. Není nic, co by mohlo povolaným zabránit v tom, aby přišli. Ani únava, jiné aktivity nebo další věci, které si žádají jejich pozornost – nic nezabrání ochotnému srdci poslechnout toho dne Boží volání. Naším úkolem je pouze věrně „troubit“ a svolávat a nechat na Duchu svatém, koho si chce přivolat. Těm, kteří mají uši k slyšení, obměkčí on sám srdce a oni pak zareagují.

Poté, co se sejdeme, se řídíme Božím návodem pro uzdravení národů v 2. Paralipomenon 7, 14.: „když se Můj lid, který se nazývá mým jménem pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi.“ Na tomto stojí naše regionální a národní svolání. Pokorně předstupujeme před Boha a ptáme se ho na jeho vůli pro naši zem. Bereme vážně to, co nám řekne. Pokud nám ukáže něco nečistého v nás, činíme z toho pokání jménem celého národa, stejně tak, jako to dělal Daniel a proroci. Tato část písma také obsahuje naše zaslíbení – Bůh nemůže odolat volání pokorných a pokání svého lidu. On USLYŠÍ z nebe, ODPUSTÍ náš hřích a UZDRAVÍ naši zem.

Když se dotazujeme Boha, máme na mysli také příběh Davida, kdy hledal Pána, aby zjistil, proč v zemi dlouhodobě nepršelo. (2. Samuelova 21,1). Co bylo příčinou utrpení, které musel Izrael snášet? Bůh řekl Davidovi, že důvodem je, že Saul porušil svou úmluvu s Gibeóňany, což přineslo ekonomickou krizi a hladomor způsobený dvouletým suchem. Jakmile David získal klíč k celé situaci, zjistil příčinu utrpení a mohl se k situaci správně postavit a přinést obnovení.

Stejně jako David žádáme Boha o „Gibeonský klíč“ – o to, aby zjevil jednu nebo dvě věci, které přinesly naší zemi soud nebo kletbu. Žádáme Boha o Gibeonský klíč pro celý národ.

Raná církev se ve Skutcích 13 inspirovala Davidem: křesťané se shromáždili, aby Pána uctívali. Během tohoto uctívání jim Bůh dal svou nadpřirozenou strategii. David toto prožil mnohokrát. Byl zpívajícím teologem. Hloubka zjevení, kterou o Bohu měl, často přicházela uprostřed jeho uctívání a chval. Když uctíváme a jsme fascinovaní srdcem svého Krále, Bůh uvolňuje ducha moudrosti a dává nám zjevení. Nemůže si v tom pomoci. Miluje, když s ním mluvíme, když mu zpíváme a děkujeme mu. Jsme jeho děti. Když ho uctíváme, jeho srdce je pohnuté, stejně tak, jako nás umí pohnout naše děti, když se na nás podívají tím svým pohledem a řeknou: „Tati, mohla bych dostat tohle?“ Bůh nemůže odolat těm, kdo mají čisté srdce a opravdově ho o něco žádají. Má ohromnou radost, když nám může dát jakýkoli dobrý a dokonalý dar.

Když se shromažďujeme, vrháme své koruny k Ježíšovým nohám, stejně tak, jak to dělali ti, kdo ve Zjevení 4 přicházeli k Božímu trůnu. Složíme k Ježíšovým nohám vše, pro co nám hoří srdce, své plány, zaneprázdněnost života nebo naše touhy, abychom pro dané shromáždění mohli slyšet jeho hlas zčerstva. Odložíme to, v co doufáme, a svá očekávání a poddáme se zcela našemu úžasnému Bohu, abychom byli schopni slyšet, jak chce jednat a byli ochotni poslechnout vše, co říká.

Věříme, že Česko je dědictvím našeho Pána Ježíše Krista. David zaslechl rozhovor, který proběhl u Božího trůnu, kdy Bůh Otec říká Ježíši, aby požádal o národy jako své dědictví (Žalm 2). Jakožto Boží lid máme výsadu spolupracovat s Otcem na naplnění této Ježíšovy modlitby tak, že svůj národ připravíme jako místo, kde náš Král může spočinout, jako národ, který je dědictvím Pána Ježíše Krista.

Naše historie – Česko

Česko má ve své historii mnoho mužů a žen, kteří se postavili problémům. Nejen, že zůstali věrni Ježíši Kristu, ale statečně na sebe brali jeho kříž a vyhlašovali Boží cesty.

Evangelium do českých zemí přinesli v roce 863 Cyril a Metoděj, kteří jsou považováni za apoštoly slovanských kmenů. Tito cizinci přišli, aby nám přinesli dobrou zprávu. Stejně tak je i dnes mnoho těch, kteří po naší zemi hlásají Boha a věří, že je Česko národem, který je dědictvím Ježíše Krista.

Jan Hus (1372-1415) byl církevní reformátor, který toužil napravit to, co bylo v církvi jeho doby pokřivené. Jeho vliv se rozšířil po celé západní Evropě. Byl jedním z nejvlivnějších osobností na Karlově univerzitě a formoval tak mnoho budoucích národních vůdců, kteří studovali v Praze. Hus je pravděpodobně nejvíce znám svým bojem za pravdu a spravedlnost, který ho přivedl až ke smrti.

Jan Amos Komenský (1592-1670) byl výtečným mužem obdařeným inteligencí a tvořivostí. Je považován za otce moderního vzdělávacího systému, který vznikl díky jeho inovativním myšlenkám a nápadům. Byl biskupem Jednoty bratrské a později odešel z náboženských důvodů do exilu. Komenský během svého života ovlivnil vedoucí, vlády a školy po celé protestantské Evropě. Trval na tom, aby učebnice byly psány v českém jazyce místo latiny, a tak zachoval nejen českou historii, ale i identitu. Svým důrazem na pokračující vzdělávání a na potřebu kritického myšlení, namísto pouhého memorování, reformoval vzdělávání do podoby, v jaké ho známe dodnes.

Před náboženským útlakem utekla také skupina Moravských bratří (1722). Uchýlili se do Německa, kde je přijal hrabě Nikolaus Zinzendorf. Zde založili komunitu, již nazvali Herrnhut. Po nelehkých začátcích tato komunita porozuměla srdcem tomu, co znamená biblické přikázání milovat se navzájem, a jejich společenství rostlo a neslo ovoce jako nikdy předtím. Moravští bratři zahájili nepřetržité modlitby, které pokračovaly po 100 let, a založili po celém světě mnoho měst, kde uváděli do praxe hodnoty vzájemné lásky. Do celého světa vysílali misionáře, jejichž vliv je stále zřetelný po celé planetě.  Mnozí z nich položili svůj život a někteří se dokonce dali najímat jako otroci proto, aby mohli v tomto prostředí zvěstovat evangelium. Můžeme být opravdu vděčni za takové dědictví statečnosti a vytrvalosti.

Naše historie se netýká pouze dávných století. V nebi se jednou doslechneme příběhy těch, jejichž hlas byl umlčen nebo zapadl v totalitních režimech, či v důsledku pronásledování. Část naší moderní historie je tvořena muži a ženami, kteří poznali Boha v 80. letech minulého století a založili v Čechách rozličná hnutí, která přinášela moc Ducha svatého.

Bylo by chybou zapomenout na naše prarodiče, matky a otce, kteří do našeho národa během minulých desetiletí zaseli mnoho modliteb a lásky, díky nimž teď můžeme prožívat období sklizně v Pánově čase Kairos. Žádná generace nestojí sama o sobě. Každá staví na té předcházející, aby umožnila té další dojít o kousek dál. I když možná jména těch, kteří byli před námi, nejsou veřejně známá, víme, že v nebi jsou slavná. Vážíme si těch, kteří stáli před námi. Děkujeme jim. Uchopíme to, čeho dosáhli a co nám předávají, a půjdeme s tím dál. Naše děti budou žít v zemi, která zná a miluje Ježíše Krista ve větší míře, než v době, ve které jsme vyrůstali my. Přebíráme štafetu!

Náš příběh – Nový den

Vážíme si toho, co Bůh v minulosti udělal, a chceme na tom stavět dál. Jak říká Izajáš ve 43. kapitole, 19. verši – těšíme se na nové věci, které chce Bůh v naší zemi dělat. Nová cesta povede místy, kde dosud žádná cesta není, a prameny vod potečou pustou zemí, aby opět rozkvetla. Zde začíná příběh Nového dne.

Bůh se už nějakou dobu dotýká srdcí lidí po celém Česku a mluví k nim o novém dni pro tento národ. Dlouho očekávaná změna brzy přijde. Ježíš je na cestě. Nacházíme se v čase Kairos. Bůh k nám poslal cizince, který nám potvrzuje tuto vizi nového dne a povzbuzuje nás v ní. 

Hany Soryal vyrůstal jako křesťan v Koptské církvi v Egyptské Káhiře a už v mladém věku na něj měl vliv mnich, jehož knihy na obalu zobrazovaly znak beránka s kalichem. Hany si toho v té době nebyl vědom, ale byl to symbol používaný Moravskými bratry. Tohoto mnicha si Bůh v roce 1991 použil k zažehnutí probuzení v Egyptě, během nějž Hany zakusil mocné vylití Ducha svatého. Krátce po tomto probuzení se Hany přestěhoval do Kanady, kde se v roce 1998 setkal tváří v tvář s Pánem Ježíšem. Od té doby touží sloužit Bohu a jeho lidu. Mnoho let cestoval jako kazatel a byl pastýřem malého společenství, kde vyučoval Boží lid, jak rozumět Božímu hlasu a jeho cestám a jak následovat Boha celým srdcem. Hany byl také součástí týmu Morningstar ministries (Rick Joyner) v letech 1999 – 2001 a Streams Ministries (John Paul Jackson) v letech 2001 – 2004.

V roce 2004 začal Pán Hanymu a Jeannie, jeho manželce, ukazovat svou lásku k národům a povolal je, aby se zaměřili na uzdravení v Québecu, srdci Kanady. Po čtyřech letech tvrdé práce napříč touto provincií se stali v roce 2008 svědky zázračné proměny politické situace v kanadské vládě, ke které došlo díky vypořádání se se zraněními způsobenými historickými zradami, opuštěním a přijetím srdcem sirotka. Díky této zkušenosti si uvědomili, že výsadou a zodpovědností Božího lidu je přinášet svému národu uzdravení, obnovu a proměnu. 

V roce 2014 se Hany skrze Bohem připravené situace setkal s křesťany z Moravy a krátce poté jeho rodinu Bůh vedl k tomu, aby se přestěhovali do Moravských Vodopádů v Severní Karolíně, USA. V té době nevěděli nic o historii českých zemí. Pán jim připravil dům na vrcholku nejvyšší hory v oblasti Moravských Vodopádů s popisným číslem 1621 – rok, kdy došlo k významné události české historie, popravě 27 českých pánů
(o tom ale Hanyho rodina v době stěhování nevěděla zhola nic). Čas, kdy žili na této hoře, byl pro rodinu zatím nejtěžším obdobím jejich života. Bůh jim umožnil – ve zmenšené míře – prorocky zakusit mnoho zrad, které ilustrovaly zrady, jimiž si prošel český národ. Byli zde ustanoveni jako modlitební strážci. Jako by v Duchu žili v prodloužení České republiky, ačkoli tomu v dané době nerozuměli.

V roce 2015 navštívil Hany Českou republiku a při prohlídce muzea na Moravě si všiml symbolu, který si pamatoval ze svého mládí – znaku beránka s kalichem. Celou dobu žil v přesvědčení, že to je egyptský symbol, a ptal se tedy, jak se tento egyptský vliv dostal do moravského městečka. Jeho moravští přátelé mu vysvětlili, že tento znak patří Moravským bratřím a že je také k vidění na hrobce hraběte ze Zinzendorfu v Herrnhutu. V tu chvíli Hanymu začaly docházet souvislosti a uvědomil si, že se jeho celým dosavadním životem prolíná spojení s českým národem. Mnich, jehož knihy četl, a jenž ho tak hluboce ovlivnil, ve skutečnosti vycházel z učení a požehnání, které nesli Moravští bratři. Boží záměr Hanyho života propojeného s Českým lidem se opakovaně potvrzuje.

Během posledních pěti let od doby, kdy se Hanyho rodina přestěhovala do Moravských Vodopádů, měli příležitost a potěšení seznámit se s mnoha skvělými českými vedoucími. Během tohoto období jim Pán začal důrazně ukazovat, že Evropa je v krizi a že Pán vidí Čechy a Slovensko jako dvě komory srdce Evropy. To je pro Soryalovy zásadní zjevení, protože už jednou byli svědky proměny celého národa tím, že došlo k uzdravení jeho srdce. Bůh má pro Evropu plán, který začíná v Česku.

Po období několika let, kdy si Hany v Česku budoval přátelství, dostal sen, kde ho Bůh vyzýval k tomu, aby se tomuto národu plněji vydal. Nastal čas vytvořit z existujících přátelských vztahů rodinu a jít s českým národem po cestě hledání Boha a proměny, kterou pro tuto zemi připravil.

Poté měl Hany další sen. V něm se odehrávalo shromáždění českých občanů. Během něj se o slovo hlásili jednotliví lidé a stěžovali si na věci, které byly v národě v nepořádku. „Němci ovládají naši ekonomiku.“ „Ve vládě je korupce.“ „Jsme národ s nejmenším počtem křesťanů.“…  A stížnosti pokračovaly. Zajímavé bylo, že ten, kdo setkání vedl, na všechny stížnosti odpovídal stejně: „Je nový den!“ prohlásil radostně po každé otázce a přinášel tak do místnosti novou naději.

Hany si uvědomil, že ten, kdo setkání řídí, je sám Pán Ježíš Kristus, a v tu chvíli ho zaplavila Boží moc a přítomnost, protože si uvědomil, že sám Ježíš mu zjevil své poselství pro Česko: „Je nový den!“

Když Hany poté cestoval po Česku, sdílel toto Boží prohlášení se svými přáteli. O snu se tak doslechlo mnoho lidí a vnímali ho jako potvrzení věcí, které už ve svých srdcích nesli. Čeští vedoucí a věrní křesťané z celého národa mluvili o tom, že Bůh k nim také promlouvá o novém dni, který do Česka přichází. Bůh po celé zemi potvrzuje, že se nacházíme v Božím čase Kairos, v čase, kdy chce přijít a zůstat.

Jak se blíží 400-leté výročí bitvy na Bílé hoře, přichází významný čas v české historii, kdy Bůh změní kurz této země, odstraní kletbu, kterou přinesla století zrad, konfliktů a zápasů. Podobně jako Bůh vysvobodil Izrael po 400 letech otroctví, ukončí také v Čechách období duchovního zajetí a útlaku a zahájí období svobody a požehnání.

Skrze tuto touhu po novém dni se zrodila národní rodina lidí z různých částí Česka, z katolické i evangelické části církve zahrnující všechny generace. Tato rodina českých vedoucích, přímluvců, vedoucích chval a lidí, kteří milují Boha, společně hledá Boží vůli, jak přinést naší zemi proměnu. Bůh nás postupně vede a ukazuje nám, že opravdu touží po uzdravení pro náš národ.

Jako Kristovo tělo nás čeká nejprve úklid, abychom se připravili pro svého Krále. V duchu 2. kapitoly proroka Jóela, troubíme na polnici a oznamujeme, že je čas se sejít, postavit se před Boha a chopit se jeho receptu na uzdravení národa: „Když se můj lid, který se nazývá mým jménem, pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi (2. Paralipomenon 7, 14).  Je naší odpovědností – jakožto Božího lidu – spočinout na Božím srdci a naslouchat jeho hlasu a společně udělat to, co říká. Tak připravíme cestu pro to, aby přišel a zůstal. Jak řekl Ježíš v Janovi 14, 23: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“

Česko, přišel den tvého navštívení!

Toto je pozvání a volání pro každého, kdo miluje Boha, abychom se společně shromáždili v Praze v pátek a sobotu, 18. a 19. září 2020, postavili se jako národ před Boha a hledali jeho tvář. Abychom ho uctívali a následovali jeho vedení, a tak přinesli uzdravení a proměnu českého národa.
Chtěli bychom naplnit svou úlohu v přípravě českého národa tak, aby byl hoden nazývat se jeho dědictvím.

Nastává nový den! On přichází, aby tu s námi zůstal a nastolil „nový normál“ – vládu Království v naší zemi, abychom se opravdu mohli stát dědictvím našeho Pána Ježíše Krista.,