Příběh Česka
Česko má ve své historii mnoho mužů a žen, kteří se postavili problémům.
Nejen, že zůstali věrni Ježíši Kristu, ale statečně na sebe brali jeho kříž a vyhlašovali Boží cesty.
Evangelium do českých zemí přinesli v roce 863 Cyril a Metoděj, kteří jsou považováni za apoštoly slovanských kmenů. Tito cizinci přišli, aby nám přinesli dobrou zprávu. Stejně tak je i dnes mnoho těch, kteří po naší zemi hlásají Boha a věří, že je Česko národem, který je dědictvím Ježíše Krista.
Jan Hus (1372-1415) byl církevní reformátor, který toužil napravit to, co bylo v církvi jeho doby pokřivené. Jeho vliv se rozšířil po celé západní Evropě. Byl jedním z nejvlivnějších osobností na Karlově univerzitě a formoval tak mnoho budoucích národních vůdců, kteří studovali v Praze. Hus je pravděpodobně nejvíce znám svým bojem za pravdu a spravedlnost, který ho přivedl až ke smrti.
Jan Amos Komenský (1592-1670) byl výtečným mužem obdařeným inteligencí a tvořivostí.
Je považován za otce moderního vzdělávacího systému, který vznikl díky jeho inovativním myšlenkám a nápadům. Byl biskupem Jednoty bratrské a později odešel z náboženských důvodů do exilu. Komenský během svého života ovlivnil vedoucí, vlády a školy po celé protestantské Evropě. Trval na tom, aby učebnice byly psány v českém jazyce místo latiny, a tak zachoval nejen českou historii, ale i identitu. Svým důrazem na pokračující vzdělávání a na potřebu kritického myšlení, namísto pouhého memorování, reformoval vzdělávání do podoby, v jaké ho známe dodnes.
Před náboženským útlakem utekla také skupina Moravských bratří (1722). Uchýlili se do Německa, kde je přijal hrabě Nikolaus Zinzendorf. Zde založili komunitu, již nazvali Herrnhut.
Po nelehkých začátcích tato komunita porozuměla srdcem tomu, co znamená biblické přikázání milovat se navzájem, a jejich společenství rostlo a neslo ovoce jako nikdy předtím.
Moravští bratři zahájili nepřetržité modlitby, které pokračovaly po 100 let, a založili po celém světě mnoho měst, kde uváděli do praxe hodnoty vzájemné lásky. Do celého světa vysílali misionáře, jejichž vliv je stále zřetelný po celé planetě. Mnozí z nich položili svůj život a někteří se dokonce dali najímat jako otroci proto, aby mohli v tomto prostředí zvěstovat evangelium.
Můžeme být opravdu vděčni za takové dědictví statečnosti a vytrvalosti.
Naše historie se netýká pouze dávných století. V nebi se jednou doslechneme příběhy těch, jejichž hlas byl umlčen nebo zapadl v totalitních režimech, či v důsledku pronásledování. Část naší moderní historie je tvořena muži a ženami, kteří poznali Boha v 80. letech minulého století a založili v Čechách rozličná hnutí, která přinášela moc Ducha svatého.
Bylo by chybou zapomenout na naše prarodiče, matky a otce, kteří do našeho národa během minulých desetiletí zaseli mnoho modliteb a lásky, díky nimž teď můžeme prožívat období sklizně v Pánově čase Kairos. Žádná generace nestojí sama o sobě. Každá staví na té předcházející, aby umožnila té další dojít o kousek dál.
I když možná jména těch, kteří byli před námi, nejsou veřejně známá, víme, že v nebi jsou slavná. Vážíme si těch, kteří stáli před námi. Děkujeme jim. Uchopíme to, čeho dosáhli a co nám předávají, a půjdeme s tím dál. Naše děti budou žít v zemi, která zná a miluje Ježíše Krista ve větší míře, než v době, ve které jsme vyrůstali my. Přebíráme štafetu!
Žádná generace nestojí sama o sobě. Přebíráme štafetu!